Aletsch-halbmarathon, Bettmeralp, Švýcarsko – 26.06.2016

Aletsch – halbmarathon (Report od Martina Lukeše)

„O tomto půlmaratonu se můžete dočíst, že patří k nejhezčím v Evropě, ne-li úplně nejhezčí. Už delší dobu jsem plánoval, že se ho zúčastním a přesvědčím se, jestli jeho pověst nepřehání. To se mi letos konečně podařilo.

Samotný závod se konal v neděli 26.června, ale do místa konání, Švýcarské obce Bettmeralp, jsem se vydal společně s další jabloneckou běžkyní Míšou Svobodovou, již ve čtvrtek, dva dny po návratu z Tatry Running Tour. Cesta proběhla bez problémů s malou zastávkou a prohlídkou Furkapassu v nadmořské výšce 2436 m.n.m.

Výhledy na Furkapassu

Malá obec Bettmeralp se rozkládá v nadmořské výšce 1950 m.n.m. a nesmí do ní automobilová doprava. Auto se musí zaparkovat na centrálním parkovišti v údolí podél hlavní silnice u dolní stanice lanovky Betten Talstation. Veškerá doprava obyvatel, turistů, zásobování obchodů, penzionů a hotelů probíhá výhradně zmíněnou lanovkou. Ona je totiž oblast kolem Aletschgletscher (Aletschský ledovec) od roku 2001 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO a to zcela oprávněně, je tam opravdu nádherně, ale to předbíhám. Z tohoto důvodu je také maximální limit 2500 závodníků a ten je poměrně brzy vyčerpán. Ubytování jsem měl dopředu zajištěné v pěkném penzionu a až na místě jsme zjistili, jak nádherný výhled na protější vrcholy z něj máme.

Výhled z pokoje

Páteční ráno nás probudilo svítící sluníčko na modré obloze zcela bez mráčku. Toho jsme využili a vyrazili na 17 km výlet, z části po trase nedělního půlmaratonu. Už kousek nad Bettmeralpem se nám otevřely výhledy až na vzdálený Matterhorn, Weisshorn a další čtyřtisícové vrcholy. Ovšem náš cíl byl jiný, Grosser Aletschgletscher, ten jsme poprvé spatřili z vrcholu Moosfluh a ten pohled byl impozantní, masa ledu, která se táhne a klikatí zhruba 23 km mezi tří a čtyřtisícovými vrcholy od sedla mezi horou Jungfrau a Mönch ve výšce 3500 m a pokračuje až do údolí horního toku řeky Rhony. Tohoto výhledu jsme se mohli nabažit téměř celý zbytek naší cesty. Došli jsme do cíle půlmaratonu 2500 m.n.m., konečnou stanici lanovky pod vrcholem Bettmerhorn. Zde můžete navštívit malou výstavní expozici o historii ledovce a životě zdejších obyvatel, ale především je tu jeden z vyhlídkových bodů na ledovec. Odtud jsme pokračovali přes vrchol Bettmerhornu 2858 m cestou, která je nazvaná UNESCO Höhenweg. No cestou se to moc nazvat nedalo, pohybovali jsme se mezi kameny a skálami, často za pomocí lan, ale stálo to za to, to panorama je odsud prostě úžasné.

Mezi kopci se rýsuje špička Matterhornu

Ledovec se blíží

Aletschgletscher

UNESCO Höhenweg

V sobotu už tak hezky nebylo, ochladilo se na 10° a občas i sprchlo, ale i tak jsme vyšli na kratší výlet v okolí Bettmeralpu. V podvečer potom vyzvedli startovní čísla a už jen připravovali na nedělní závod.

Neděle překvapila hustou mlhou a to po celou dobu závodu. Ještě, že jsme si ty výhledy užili v pátek, ten mně potvrdil, že tvrzení o nejhezčím půlmaratonu Evropy je pravdivé. Půlmaraton startuje v pěti blocích a první vlna běžců je vypuštěna v 10 hodin a další vybíhají vždy po pěti minutách. Toto opatření alespoň roztáhne startovní pole a úzké pěšinky, po kterých se běží, se tak často neucpávají. Trasa je členitá, vždyť jsme v horách, ale nejtěžší jsou poslední 2 km prudkého stoupání, kde se míjí ještě vysoké sněhové bariéry. Již po trase často povzbuzovali diváci, ale to co předváděli v závěrečném stoupání se jen tak nevidí. Tady se stoupalo koridorem stále tleskajících a hlasitě povzbuzujících nadšených lidí, skvělá atmosféra podtrhnutá prostředím, kterým běžíte. Tomu se skutečně nevyrovná žádný městský závod. Cílem probíhám v čase 2:41:30 hodiny na 76. místě v kategorii ze 195 a celkem 657 z 1453 mužů, závod jsem se spíše protrápil, ale s tím se člověk musí nějak srovnat. V zázemí dostává každý účastnické triko, netradičně s límečkem, na výběr je dostatek občerstvení, ionťák, čaj, müsli, jogurty, ovoce, sladké pečivo. A potom už následuje jen cesta lanovkou zpět do Bettmeralpu. Zde je veškeré zázemí ve sportovním centru, úschovna zavazadel, sprchy a také vyhlášení vítězů všech kategorií. Co ještě říci k pořadatelům, tak jak je tu zvykem, šlapali jak švýcarské hodinky a nenašel jsem nic, co by se jim mohlo vytknout. Trasa byla skvěle značená, dostatek občerstvovacích stanic dobře zásobených, prostě tak jak to má být.