MČR na 100 km – 25.3.2023

Jak loni, tak i letos se Bára Chumlenová zúčastnila MČR v běhu na 100 km, který se běží v Plzni ve Štruncových sadech.

Bára Chumlenová k závodu napsala:

Barbora Chumlenová, čtyřiatřicetiletá vytrvalkyně z Kláštera Hradiště na Mladoboleslavsku, tak obhájila svůj loňský bronz. Letos to byl pro ni nesmírně těžký závod, a to nejen kvůli proměnlivému počasí. Startovalo se ráno v půl sedmé, během závodu ale foukla doslova vichr a často pršelo. Jak závod prožívala mladoboleslavská vytrvalkyně? Tady jsou její slova, myšlenky a pocity tři dny po závodě.
„Do závodu jsem nešla s velkým očekáváním, protože dva týdny před závodem jsem dobrala antibiotika a nedařilo se mi zpět rozběhat. Poprvé jsem nebyla moc nervózni a dokonce jsem se i vyspala před závodem pár hodin, což u mě nebývá zvykem.
Vstávali jsme s manželem Petrem v půl čtvrté ráno a za chvíli vyráželi směr Plzeň. Start byl v půl osmé, na to už jsem zvyklá. Počasí po celou dobu závodu bylo šílené. Celou dobu děsně foukalo a chvílemi vítr převracel závodní kužely, a kdyby chlapi nedrželi stany na startu, tak i ty by odletěly.. Chvílemi nám pršelo a stihl nás i brutální ceďák, což bylo ve chvíli, kdy jsem byla někde kolem šedesátého kilometru a mělo toho už doslova plný zuby. Tohle počasí bylo nejhorší, jaké jsem kdy při závodech zažila.
Krize na mě přišla bohužel už na padesátém kilometru, tedy v polovině závodu Držela se mě docela dlouho, až někde na značku 65. kilometru. Pak už jsem m“měla“ medaili téměř jistou a musel jsem takzvaně „na morál“ doklusat ještě 35 kilometrů.
Přiznávám, že to bylo fakt „na hlavu“, že bych se na to nejraději „vykašlala“ a zabalila to. K tomu to počasí. Nojo, jenže jsem běžela na třetí místě a to je medaile a to se prostě vzdává jen v krajním případě.

Už v polovině trati mi bylo jasné, že si osobák nezaběhnu. Ale do cíle jsem se prostě dostala.
Moc děkuji všem za podporu. Pořád mám v hlavě, jak Kačka Kellnerová s úsměvem každé kolo hlásí, že už jen 40 kilometrů a máš medaili, už jen 37,5 kilometru a máš medaili, už jen 35 kilometrů a máš medaili…
Hodně „vtipný“ bylo, když jsme probíhala startem a cílem a vždy hlásili, že právě probíhá bronzová žena. Přitom já trpěla jako zvíře, ale musel jsem se té komické situaci prostě fakt smát!
Moc děkuji všem za podporu, že mi hned vyhnali myšlenku z hlavy na to, že to nedám, prostě že musím běžet dál a dál až do cíle. A tak jsem za deště a větru běžela téměř devět hodin v kuse…

Děkuji všem, co kolem mě nebo se mnou běželi či mě povzbuzovali. Samozřejmě trenérovi Vláďovi Koudelkovi. A pak manželovi. Petr byl nejskvělejší „občerstvovčka“, která existuje. Za těch devět hodin pobíháním kolem mě našmajdal svůj rekord – třicet kilometrů!
Jsem tři dny po závodě a téměř mě nic nebolí. Vždyť jsem se při tom závodě vlastně flákala. Tak co dál? Mám v plánu si “cvičně“ zaběhnout republikový šampionát v půlmaratonu a týden na to zkusit poprvé svoji čtyřiadvacetihodinovku v Konstantinových Lázních. A tam se pokusit znovu zaběhnout limit na můj vysněný řecký Spartathlon.

Stránky závodu:

https://www.marathonplzen.cz/mcr-na-100-km/

Výsledky Závodu:

https://www.marathonplzen.cz/wp-content/uploads/2023/03/mcr100_2023.pdf