První Krkonošský Skymarathon, 48 km s převýšením 2 700 metrů po hřebenech českých velehor, připravil svým vyzyvatelům v rekordní tropické sobotě nepředstavitelná muka. Ale v cíli pak nepopsatelný pocit zadostiučinění z heroického výkonu.

David Pecina – 4. místo ve své kat. (15. celkově) v čase 5:47:24 – „Dnes mám za sebou krásný zážitek z Krkonoš. Bylo hrozné vedro, takže jen tak nezapomenu. Jsem ale nadšený, byl to náročný závod v těžkých podmínkách a proto všichni, kteří dokončili jsou určitě šťastní a zase o nějakou zkušenost bohatší. S umístěním jsem spokojený, dnes jsem opravdu na víc neměl.

Start i cíl byl umístěn za přehradou Labská ve Špindlu, první stoupání na Dolní Mísečky nás roztrhalo a před Dvoračkami se oddělili běžci na 15km. Teplota začala stoupat a bylo to znát. Hůlky jsem použil poměrně brzo a až na kopec pod Kotel jsem je zkoušel využít, myslím že mi určitě pomohly. Dále se pokračovalo na Labskou boudu, před kterou jsem se poměrně slušně rozplácnul, ale odnesly to jen sedřené dlaně. Od této chvíle jsem začal závod opravdu cítit už všude. Na další pasáž směrem k Erlebachovým boudám a údolí Bílého Labe jsem se moc těšil, byla to hodně běžecká partie, jenže už mi začalo v tom vedru pomalu docházet. Občerstvovačka na Erlebachových boudách mě docela probrala a seběh k Labi byl celkem ok.

Následoval přeběh do Špindlu, kde na nás čekal ještě takový pytel před výběhem na slíbené sjezdovky Stoh a Svatý Petr. Jenže, on ten pytel byl brutální. Dlouhý výstup až k Úbočí Kozích hřbetů byl pro mě překvapením (špatně jsem si tuto pasáž nastudoval) a bohužel mi došla voda. Před vrcholem to se mnou nevypadalo dobře, slunce nám pálilo a soupeři se přibližovali. Ale Krakonoš se asi slitoval a vykouzlil mi tam jeden pramínek, kterým jsem se dostal zpět do závodu! Následoval seběh dolů pod obávanou sjezdovku Stoh – tam na nás čekala poslední občerstvovačka. No a tu jsem si teda užil, jeden belík studené vody z potoka na hlavu, druhý na břicho, třetí na záda a na kameru jednoho z „andělů“, kteří nás vraceli svoji ochotou mezi živé bytosti. Poslední kbelík na nohy a to už jsem vyndával hůlky a mazal na tu nejprudší sjezdovku v ČR. Tady musím znovu poděkovat hůlkám, které mě přes tuto obtížnou pasáž přenesly a společně s ochlazením zajistily odsun několika soupeřů za moje záda. Jenže ještě nebyl konec, seběhli jsme k druhé sjezdovce Svatý Petr, která byla mnohem delší a běželo se až úplně nahoru. Nicméně hůlky opět zafungovaly a moc pomohly. Poslední částí, na kterou jsme se všichni těšili – seběh do Špindlu na parkoviště, do cíle závodu. To už jsem mazal, ale opatrnost na prvním místě, kořeny, šutry, ale ta představa, že parkoviště s cílem je tak blízko mi dodala potřebnou energii. V cíli jsem se přivítal s rodinou, která mě udělala radost povzbuzením i na 31. a 38.km.
 Zážitek to byl opravdu krásný, zvlášť když nemá člověk žádné zdravotní následky a krize během závodu lze zařadit mezi nové, cenné zkušenosti. Zhubnul jsem jen 2 kg, po závodě jsem totiž hned spořádal těstoviny s gulášovkou a pivkem.“
Gratulujeme.
0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..