Trail di San Zaccaria, Itálie – 05.08.2018

Trail di San Zaccaria

„Dnes jsem se v rámci služební cesty v Itálii jel podívat na jeden běžecký závod. Podařilo se mi dodatečně přihlásit, ale jen bez startovního čísla. Za 4€ mě to moc netrápilo, za registraci jsem dostal lahvinku červeného vína. Bez čísla jsem byl jen součástí závodu „non competitiva“. Co chybělo abych se dostal do regulérního hodnocení? Nějaká italská licence, kde prej hraje velkou roli zdravotní prohlídka. No tak jsem jim říkal, že jsem zdravej, kolik mám za sebou letos závodů, jaké mám osobáky atd. No a nic z toho. Sami závodníci mi řekli, že je to nesmysl takto kategorizovat lidi a vylučovat potenciálně dobré závodníky z „competitiva“. Takže doktor nedal souhlas a stejně jsem běžel ve výhni v kopcích. Docela nelogické… Nu což.
Závod nesl název Trail di San Zaccaria a byly k dispozici tři tratě: 7, 15 a 25 km. Na Stravě jsem viděl nějaké segmenty a bylo mi jasné, že nic delšího než nejkratší trasa nemá smysl neboť kopce netrénuju a horolezec nejsem. Ani nevím, zda by mě do jiné trati zapsali. San Zaccaria je malinkatá vesnička v kopcích, asi 100 km jižně od Milána. Kromě krásného kostela a vedrem přešlého fotbalového trávníku v té vesnici nicmoc není, asi jen dvacet domků. V čem však tato lokalita vyniká je krásná okolní příroda. Bohatě zelené kopce tyčící se vysoko nad vesnicí. Je to až s podivem jak i v tomto vedru a bez deště zvládají ty stromy… Na závod krátké trasy se postavilo licenčních 141 běžců (jeden DNF), plus nějací jako já bez čísla (orientačně každý desátý bez čísla). Prvních asi 500 m vedlo po silnici bez zásadního převýšení takže se po startu rozumně lidi seřadili dle výkonnosti. A pak to začalo… a pořád se jen stoupalo. Asi na 1,5.km byla značka, že jsme již nastoupali 100 metrů. Krátce po tom jsme zaběhli do lesa a asfalt nebyl vidět až téměř do cíle. V lesích na nás čekaly takové kopce, které jsem si zaběhl v životě jen párkát (napadá mě Hrádek na VK a smrťák na Dřínovském krosu). V extrémních pasážích (asi něco jako Hrádek) jsem přešel z běhu do chůze, stejně jako borci přede mnou. Byl to boj s vedrem (30°C bylo již půl hodiny před startem) a s vlastním tělem a myslí. Odměnou po prvních třech kilometrech stoupání (nastoupáno 200 m) byly luxusní výhledy do krajiny. Těch jsem si však dlouho neužil, jelikož jsem musel sledovat kam šlapu – přišel seběh po kamenech. Dále se cesta ubírala lesními a polními pěšinkami. Ale šutry skoro všude. Při sebězích to pěkně bolelo protože jsem si ve výbězích hodně máknul. Po seběhu zpět do San Zaccaria, jsem ještě po asfaltu finišoval, abych uhájit mé bezčíslové pořadí. Garmin v cíli hlásil 6,44 km a 247 nastoupaných metrů. Doběhl jsem jako sedmý v pořadí. Ve věkové kategorii (M35) by mě čekala bedna za třetí místo. V „non competitiva“ jsem bral první místo, asi minutu za mnou byl druhý. Bez čísel však nejsou výsledky. V zázemí závodu čekalo bohaté občerstvení, zejména čerstvé ovoce. Závod jsem si maximálně užil, výborně jsem potrénoval. Po závodě jsem se bavil s vítězem. Byl z Maroka, ale dlouhodobě žijící v Itálii. Nadhodil jsem jméno Abdelkabir Saji. A on ho znal. Pro porovnání měl vítěz Ben Kacem Mohamed čas o 5 min lepší než já (desítku má za 29). Na absolutní bednu mi chybělo 70 sekund. Sumasumárum parádní den!
Při odjezdu bylo na místě 37 stupňů takže dnešek bude asi už jen v rámci chlazení v hotelovém venkovním bazénu…„

Michal Holík

Michal Holík – 3. místo v kat. M35 (7. celkově) v čase 29:47 (7 km)

Gratulujeme.

Výsledky: https://drive.google.com/file/d/1aK8t4Ua7N02QDtWm-TZtLGchTrQC0bWu/view

Fotogalerie: https://www.zonerama.com/ELEVENRUNTEAM/Album/4535722

Stránky závodu: https://www.podistiavispavia.net/gare/

Foto: Michal Holík a pořadatelé – děkujeme.