Na start 23. ročníku Volkswagen Maratonu Praha se v neděli 7. května postavilo 6 763 běžců. Ideální počasí 17 stupňů, mráčky po většinu času zakryly slunce, jen lehce pofukovalo.
Iveta Fořtová – 10. místo v kat. MF45 (90. žena celkově) v čase 3:36:03 – „Maraton v Praze jedno velké utrpení, přes moje zdravotní patálie jsem to takhle ani nečekala. Brzo na mě přišla krize, už na 23 km jsem zvažovala, jestli nevzdám a měla jsem křeče v nohách. Martin mi podal aspoň magnesium, ale i tak jsem se zbytek závodu odtrápila. Jsem na sebe i tak hrdá, že jsem to dokončila a zvítězila sama nad sebou. Doběh Pařížskou byl opět parádní a to vždy stojí za to. Martin v cíli byl pro mě motivací. Na podzim na Gardě bych se chtěla rehabilitovat.“
David Pecina – 5. místo v kat. MM40 (69. celkově) v čase 2:46:48 – „Tak dnes docela dobrý. Do půlky pohoda, po půlce jsem ztuhnul a musel zpomalit, ale bez nějaké krize jsem to doklusal. Jsem spokojený, čekal jsem potíže.“
„Tak jsem se postavil počtvrté za sebou na start květnového maratonu v Praze a musím říct, že asi nebude můj poslední… Proč? Nějak se mi na této trati nedaří splnit si předsezóní cíle, takže mě to motivuje do dalších a dalších ročníků. Ta trať je prostě nádherná, nevím čím vším, jestli délkou, kostkami nebo atmosférou.. nevím, ale prostě se mi líbí a i přes tu příšernou komerci bych se rád připravil i na příští rok. Letos jsem se těšil a začátkem dubna měl i ambice zlepšit si osobáček 2:37 o nějakou minutku blíž k magické hranici 2:30. Jenže příprava se vůbec nevydařila a byl jsem nakonec rád, že jsem se do maratonu vyhrabal z nepříjemného nachlazení. Ale podařilo se a na Staromáku jsem byl mezi ostatními! Start závodu byl klasický a pohodlný, Group B – to jsou pouze jednotky vteřin od výstřelu, kdy probíhám startem a pomalu si srovnávám tempo. Už první kilometr běžím téměř podle plánu, tedy první půlku jemně pod 1:20. Do 10.km dobíhám silnou skupinu kolem Dana Orálka a Petra Vabrouška, běžíme poměrně klidně, na čele často udržuji tempo skupiny. V této pasáži se mi běží moc dobře a jsem moc rád, když mezi těmi všemi fanoušky povzbuzující hlavně Dana a Petra také občas někdo povzbudí i mě. No ale po 25.km už začínám cítit nohy, začínají tahat a já musím zvolnit. Čekal jsem to, jen jsem nevěděl, kdy to přijde. Naštěstí se mi potvrdila moje domněnka, že i při nutnosti povolit tempo z 3:45 na 4:10-4:15 tu druhou polovičku prostě musím dát. Obával jsem se křečí, ale žádné nepřišly a tak jsem si běžel co mi moje tuhnoucí nohy dovolily, ale do cíle se poměrně pohodlně dostal. Druhá půlka 1:27, ale byl čas po trati přemýšlet a pozorovat okolí. Protínám cíl v čase 2:46:48 a spokojeně si popřeji s Danem Orálkem i Petrem Vabrouškem a ostatními běžci a sdělujeme si pocity, prostě pozávodní radost a uvolnění. Moc děkuji všem lidem, kteří při maratonu vytvářejí v Praze fantastickou kulisu (Martinovi Fořtovi moc díky za povzbuzování přímo na trati), gratuluji také Ivetě Fořtové z našeho týmu, která se statečně s letošním maratonem poprala! Na shledanou zase snad příští rok!“
David Pecina – Eleven Run Team
Gratulujeme.
Fotogalerie: https://www.zonerama.com/ELEVENRUNTEAM/Album/3011058
Foto: (martvac), (simumar), (labekl), (zamostny) a pořadatelé – děkujeme.
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!