V mém závodním kalendáři byl na předposlední srpnový víkend naplánován finálový závod Světového poháru, který se odehrál ve francouzském alpském středisku Méribel, mimochodem jednoho z míst, kde se bojovalo o olympijské medaile na zimních hrách v  roce 1992.

Vzhledem k tomu, že dějiště závodu je poměrně dost daleko a před tak důležitým závodem preferuji dobré načtení tratě, vyrazil jsem směr Francie již v úterý. Ve středu mě čekalo první seznámení s tratí a s Méribelem vůbec. Obojí považuji za velmi pěkné. Méribel a okolí nabízí nádherná panoramata, spoustu apartmánových domů a velké množství lanovek. Trať potom odpovídající parametry a velkou náročnost, jak po stránce fyzické, tak technické. Při prvním tréninku jsem absolvoval 4 kola na trati ve velmi volném tempu s důrazem a dobrou volbu stop a nastavení kola. Okruh dlouhý necelých 5 km s více jak 200 m převýšením obsahoval mnoho kořenů a kamenů a celý byl přírodní. Nebylo zde nic, co by mi nevyhovovalo. Pouze jediná pasáž, kterou tvořilo lehké stoupání po kamenech a kořenech, ale ta byla de facto nesjízdná, což bylo vidět i u světové špičky, kdy poměr úspěšných a neúspěšných projetí byl tak 1:10. Při čtvrtečním tréninku už na mě čekala i ostrá kola, byl jsem ale příjemně překvapen, když jsem viděl delegáta UCI Simona Burneyho, jak sám trhá pořadatelům pásky a předělává trasování ve výše zmíněné pasáži. Tím se tento úsek stal sjízdným, ale stále, nutno říct, se slušnou náročností. Pátek byl pro mě dnem odpočinku.

10535772_649750568473542_5517471468247872561_o

V sobotu na mě čekalo naladění před závodem a poslední test tratě. Tam už nebylo co vymýšlet a mohl jsem po okruhu jezdit, jak jsem měl natrénováno z předešlých 2 dní. Sobotní podvečer patřil ale i jedné události, která celý světový pohár vlastně zastínila. Na předzávodním meetingu začal Simon Burney slovy ,,we lost a rider”, tak jsem si najednou tak nějak říkal, jestli dobře rozumím. Když potom v další větě řekl, že mladá holandská závodnice, která měla kolizi při kvalifikaci sprintu svým zraněním v nemocnici v Grenoblu podlehla, byl jsem z toho celkem v šoku. Věděl jsem, že právě v kvalifikaci sprintu se někdo zranil a byl transportován do nemocnice, ale nemyslel jsem si, že by to mohlo být zranění s trvalými následky a už vůbec ne, že to bude úraz fatální. Byť jsem tu dívku osobně neznal, je to velice smutná událost a doufám, že se v našem sportu už nikdy s ničím takovým nesetkám.

No a obracíme další stránku v kalendáři a máme neděli, tedy závodní den. Ten probíhá jako kterýkoliv jiný, začíná bohatou snídaní, šálkem espressa, pokračuje krátkou projížďkou na kole, kontrolou materiálu, přípravou občerstvení na závod a porcí rýže – to máme asi 2,5 hodiny do startu. Poté jsem se vydal na závodiště, vzdálené asi 3 km od ubytování. Bohužel moje aktuální mizerné postavení na světovém žebříčku mi dopřálo start z poslední řady, což není zrovna ideální situace, ale jde se bojovat. Samotný závod se pro mě od začátku nevyvíjel zcela zle, podařilo se mi po startu nějaké pozice získat a držet nasazené vysoké tempo. Bohužel ale nemohu být se svým výkonem spokojený, vlastně jsem se celý závod necítil dobře a nebyl schopný podat vysoký výkon. Byl jsem celkově dost rozhozený a udělal i 3 chyby, které mě nestály tolik, ale k dobru rozhodně nepřidaly. Každopádně jsem ale bojoval, co mi tělo dovolilo, ve 4. kole mě ale ve 2. polovině postihla menší krize a místo ještě menšího posunu vpřed jsem se propadl a závod pro mě skončil, protože jeho čelo se neúprosně blížilo. Výsledek určitě není žádná paráda, ale na druhou stranu je třeba říct, že se stále ještě učím a stále ještě co učit mám. Tyto závody jsou sakra těžké, odehrávají se rok od roku v čím dál tím rychlejším tempu. Je krásné, že naše disciplína se neustále vyvíjí a posouvá, ale také je třeba s tím patřičně kalkulovat v přípravě. Kdo to nezkusil, nemá vůbec ponětí oč jde. Přál bych každému, kdo jezdí na biku, aby měl tu příležitost si zkusit objet alespoň jeden okruh. Tím je SP 2014 za námi, ale už teď se těším na příští sezónu a další tyto ničím nenahraditelné a skvělé závody. Za svým slabým výkonem vidím asi mou typickou vlastnost, že než abych se připravil nedostatečně, tak jsem se připravil až příliš moc, což není vždy úplně dobré. Nicméně natrénovanou dřinu budu mít šanci ještě zužitkovat ve zbývajících 2 závodech sezóny.

Zdeněk

Petr Tatíček si s Petrem Guntherem vyrazili do Alp, a to rovnou na legendární Transalp Challenge. Zde jsou postředy Taťuldy:

1. den OBERARMMERGAU-IMST

Oberammergau nás uvítalo na startu příjemnou letní teplotou a za dobré nálady se nám zvedal startovní srdeční tep za doprovodu místních hitovek. Start a úvodní kiláky po rovině byly celkem vyhrocený a sem tam to i lehlo. S Petrem Guntherem startujícím pod hlavičkou ELEVEN-BICYCLECAFE.CZ jsme se snažili držet v popředí, abychom se do ničeho nepřimotali a snažili si vytvořit dobrou pozici na vjezd do singlu podél jezera, kde to zase smrdělo špuntem. Spolu s další českou dvojici z Bicyclecafe.cz jsme najížděli celkem v popředí a mohli si tak i v úvodních kilákách etapy vypomáhat až do nejtěžšího stoupání dne. Pro někoho to byl výšlap na pokraji vyjetí, pro většinu spíše pochod smrti po místní pistě. Na vrchol už jel či šel každý za své a vzájemná pomoc byla více méně vyloučená. Poslední dlouhý sjezd a rovina do Imstu už nic nezměnila na našem celkovém 44.místě. Borec nakonec, byl jednoznačně ostřílený master Tomas Čada, který po těžkém pádu v úvodních kilákách dojel potrhaný a ještě na prasklém rámu do cíle.

2. den IMST- NAUDERS

Teplota kolem 13, silný déšť s dost špatným výhledem na celý den. AVG teplota kolem 10 a minimum okolo 6-7 na 4,5 hoďky našeho výkonu to bylo dost na morál. Někdo po pár km necítil ruce, někdo nohy a někdo zmrzl během dne úplně celý. Kolo a hlavně brzdové desky trpěly stejně jako my. Druhá etapa, tak zamíchala ještě více pořadím a dorazila některé nejslabší kusy z první etapy.

3. den NAUDERS – NATURNS

První stovková-king stage se startem už v 8:00 a zase za deště, ale s poměrně dobrým výhledem nás už tak nemohla rozhodit. Omotaná chodidla potravinářskou folií a návleky proti vodě mě uklidňovaly i za silnějšího deště a zimy. Zhruba v polovině etapy jsme konečně vlétli sjezdem do tepla, sucha a užívali si etapu nejbohatší na singly. Bylo to tam „žrádlo“ krásně jezdivý, žádná divočina, prostě tak, aby to bikera bavilo. Na závěr nás čekalo ještě prudké dlouhé stoupání a cílový nekonečný sjezd do Naturns. Byl to první den, kde mě táhly více ruce ze sjezdů, jak nohy ze stoupání. Etapa nám s Petrem celkem sedla a posunula nás zase o krůček k rychlejším dvojicím.

4. den  NATURNS-SARNTAL

Etapu, kterou jsme brali více méně za jednodušší, nás klasicky trochu dostala. Byla to etapa více méně o jednom kopci, který měl, ale více jak 25km. Odměnou byl krásný výhled a tykačka s místníma kravkama, které nás v závěru stoupání povzbuzovaly hlasitým zvoněním. Strašákem celého dne byl poslední technický a pro mě osobně nejhezčí  sjezd do Kalternu. Celou etapu jsem se potýkal s nefunkčním lock-outem na vidlici a tak jsem dolétl do cíle dost vyklepanej. Velké díky patří M.Hamanovi z teamu TA:014, který mi dal po etapě lock-out zase dokupy .

5. den  SARNTAL-KALTERN

V 9:00 výstřel a vzhůru rovnou do těžkého stoupání s převýšením 1000m, na horizontu nás čekal slalom mezi kravkama  a další krásný a technický sjezd do údolí, kde jsme uvařili málem jak brzdy, tak i naše ruce. Následovala rovina údolím a závěrečný berg s úvodními kiláky v asfaltu následovaný, šotkou a zakončený tradičně i singlem. Poté následoval sjezd do cíle, kde jsme si vybrali trochu smůly a „zakufrovali“ cca dobré 3 min. Trochu zklamaní ze zbytečné ztráty, která potkala nutno podotknout i ty nejlepší  např.  Kristuse s Albanem.

6. den  KALTREN-TRENTO

Druhá stovka a poslední těžký den, kde se dalo hodně ztratit nebo hodně nahnat. První km byly zase dost nervózní  v balíku po silnici. Já musel řešit ještě problémy v podobě seklého ložiska v pedálu, což v úvodních km není nic příjemného. Etapa byla dost houpavá a podobná více českým profilům a docela nám sedla i přes drobné technické problémy a crash. Odměnou byl zase technický a krásný sjezd do Trenta, který nás posunul na 31.fleka.

7. den  TRENTO-RIVA DEL GARDA

Jak se říká „konec dobrý všechno dobré“ až na počasí. Pro všechny Čechy to byla vydařená etapa a to hlavně pro Kristuse s Albenem, kteří k naší české radosti získali zasloužené vytoužené etapové vítěztví! Poslední etapa nás uvítala zase celodenním lijákem a tak warm-up probíhal v kavárně na námku Trenta. Parťák Péťa Gunther zrál každým dnem jak víno a tak jsem věřil i v další posun aspoň do TOP 30 v celkovém rankingu. Etapa byla více méně o prvním kopci na Monte Bondone cca 20 km do kopce, kde jsme si snažili maximálně pomáhat a držet se co nejdéle těch rychlejších. Zbytek etapy byl ve znamení vodních a bahenních radovánek, které známe z MX z ČR. Etapa nám sedla a odměnou bylo nejlepší umístění ze všech etap a především finální posun do top 30 na celkové 28.místo a 22. v hlavní kategorii Manner.

Pro mě osobně to byl jednoznačně nejtěžší a zároveň jeden z nejhezčích závodů co jsem kdy jel. Letošní ročník TRANSALPu posunul pořadatel o „level“ výše krásnými singly a technickými dlouhými sjezdy. V každé etapě si také mohli všichni vyzkoušet měřený úsek v DH sekci a porvat se o trikot největšího „bezmozka“. To samé platilo i v kopcích, kde se každý mohl snažit urvat punťikatý trikot pro nejlepšího vrchaře. Závod jsem jel více méně bez ambic, byl to závod dvojic a ten je vždy o tom slabším. Na druhou stranu, když jsem viděl Petra a jeho snahu, bojovnost a soustředěnost na výkon, tak jsem se mu snažil každý den pomáhat, tam kde to šlo. Myslím, že jsme byla super dvojka, která si sedla a díky tomu jsme i vybojovali i to finální umístění. Všem velké díky, kteří mi pomohli s účastí na tomhle závodě ELEVEN, ATOMBIKE a také samozřejmě Petru Guntherovi a Zbyňkovi Kuglerovi, bez kterého bych se na závod těžko dostal! Byla to pro mě velká škola, velký zážitek, cenná zkušenost a super objemový trénink, který bych horko těžko v našich podmínkách absolvoval. Teď nezbývá nic jiného, než to prodat na naší půdě a potrápit ty rychlejší.

Více info na http://www.bike-transalp.de/de/news.html

 

Ahoj všichni!

V sobotu jsem startoval na závodě nejvyšší kategorie ve Vallnordu v Andoře. Je to místo, kde jsem si přesně před rokem odbyl svou premiéru ve světovém poháru a zároveň také místo, kde se příští rok bude bojovat o titul mistra světa.

Trať, která je situována na stejném místě, v horní stanici lanovky sektoru Pal ve 2000 mnm., doznala výrazných změn a z větší části byla nová. Z loňska zůstala všechna těžká stoupání a letos přibylo několik nových technických sjezdů v lesních pasážích. Trať je ale úplně celá čistě přírodní, bez jakýchkoli uměle vytvořených skoků, klopenek, překážek atp – je zajímavé, že i tak má velmi slušnou technickou náročnost. Jeden okruh představuje 250 výškových metrů, což v kombinaci s vysokou nadmořskou výškou znamená opravdu tvrdou kombinaci.

10431135_599715836810349_2536148111096162408_o

Na start závodu elitní kategorie, která startovala společně s jezdci do 23 let, se vydalo vstříc pěti okruhům asi 80 jezdců, všichni elitní Španělé, hodně vynikajících Francouzů, ale také Belgičani a jiní. Start a celkově úvodní fáze závodu byla celkem povedená, trať jsem si užíval a do kopců jezdil ve slušném tempu, neustále modro před očima :-). Právě vysoká nadmořská výška byla pro mě asi velkým protivníkem. Chvílemi jsem nevěděl, jestli budu zvracet, nebo jestli se udusím, či snad jestli mi neexplodují stehna. Poslední 2 kola se projevil právě nedostatek kyslíku a v závěru jsem neměl síly na boj o lepší pozice. Do cíle jsem pak dorazil zcela vyčerpaný, jako snad nikdy předtím. Tvrdá trať + solidní konkurence + vysoká nadmořská výška = asi nejtěžší závod, jaký jsem kdy jel.

Celkově jsem obsadil 24. místo. Není pro mě nikterak obdivuhodný výsledek, ale alespoň jsem si připsal pár bodíků do žebříčku UCI a ujistil jsem se, že po zdravotních problémech, které zdevastovaly větší část mé sezóny, si teď konečně mohu závody užívat.

V následujících dnech věnuji vše do přípravy na finálový závod světového poháru, který se koná 24. srpna ve francouzském Méribelu a já už se nemohu dočkat!

P.S.: Pokud někdo chcete navštívit tak trochu netradiční, ale opravdu velmi krásné místo, mohu Andorru jen doporučit. Cesta je tam sice trochu komplikovaná, ale stojí za to vidět přírodní krásy v kombinaci s lidskou pohodou a pořádkem.

Hezký den,

Zdenek

Zdeněk Vobecký se umístil na pěkném 10. místě v elitní kategorii na MČR v Praze a zde jsou jeho dojmy:

Dnes jsem absolvoval mistrovství republiky v Praze. Když jsem si byl trať poprvé prohlédnout ve čtvrtek, chvíli jsem řešil, jestli jsem vůbec přijel na správné místo. Poté, co jsem zjistil, že jsem opravdu správně v dějišti republikového šampionátu, nevěděl jsem, jestli si náhodou nedělají pořadatelé srandu. Na tento závod byla nachystána ryzí cyklokrosová trať, což není opravdu moje silná stránka.

Autorem fotografie je Michal Červený, MTBS.cz

Autorem fotografie je Michal Červený, MTBS.cz

Samotný závod se pro mě od začátku nevyvíjel úplně dobře, neměl jsem dobrý start a na rovinaté a netechnické trati mi trvalo velmi dlouho, než jsem našel svůj rytmus. Ve 2. polovině závodu jsem začal smazávat ztrátu z úvodu, což nakonec znamenalo v cíli 10. místo. 

 

Odstartoval etapový závod horských kol Specialized MTB Trilogy Broumovsko 2014. Závod je složen z prologu a tří etap. Na start má ELEVEN RUBENA TEST TEAM dvojí zastoupení v podobě Michala Prokopa a Jiřího Jindříška.

14395017480_3b87f0f367_b

1 etapa: Prolog – 2.7.2014 – Prolog Teplice nad Metují

  • Jindřišek Jiří:

pořadí celkově po 1. etapě: 20. místo, pořadí v kategorii po 1. etapě: 11. místo, čas: 00:45:57, ztráta: 00:07:48

  • Prokop Michal:

pořadí celkově po 1. etapě: 73. místo, pořadí v kategorii po 1. etapě: 43. místo, čas: 00:53:33, ztráta: 00:15:24

2. etapa – 3.7.2014 – Strefa Gluszyca Kleine Alpen

  • Jindřišek Jiří:

celkové pořadí v 2. etapě: 16. místo, pořadí v kategorii v 2. etapě: 13. místo, čas: 05:13:18, ztráta: 00:57:47

  • Prokop Michal:

celkové pořadí v 2. etapě: 21. místo, pořadí v kategorii v 2. etapě: 15. místo, čas: 05:19:50, ztráta: 01:04:19

3. etapa – 4.7.2014 – Broumovské stěny

  • Jindřišek Jiří:

celkové pořadí v 3. etapě: 14. místo, pořadí v kategorii v 3. etapě: 9. místo, čas: 04:01:36, ztráta: 00:28:17

  • Prokop Michal:

celkové pořadí v 3. etapě: 26. místo, pořadí v kategorii v 3. etapě: 16. místo, čas: 04:09:22, ztráta: 00:36:03

4. etapa – 5.7.2014 – Vraní hory

  • Jindřišek Jiří:

celkové pořadí ve 4. etapě: 10. místo, pořadí v kategorii ve 4. etapě: 6. místo, čas: 05:03:52, ztráta: 00:32:44

  • Prokop Michal:

celkové pořadí ve 4. etapě: 24. místo, pořadí v kategorii ve 4. etapě: 14. místo, čas: 05:24:18, ztráta: 00:53:10

14374456630_0c59aaed92_k

Celkové výsledky v závodě Specialized MTB Trilogy Broumovsko 2014

  • Jindřišek Jiří:

celkové pořadí: 12. místo, pořadí v kategorii: 9. místo, čas: 15:04:45, ztráta: 02:07:58.9

  • Prokop Michal:

celkové pořadí: 23. místo, pořadí v kategorii: 15. místo, čas: 15:47:04, ztráta: 02:50:18.4

 

Kompletní výsledky zde: http://www.sportchallenge.cz/extra14/mtbtrilogy/

Zdroj fotografií: Jiří Štěpánek,https://www.flickr.com/photos/101510022@N08/sets/

Akademické mistrovství ČR – Generali survival 2014

  • Jméno: David Špás
  • Závod: Generali survival (13. – 15.6.2014)
  • Umístění v kategorii: 2. místo
  • Celkové umístění: 6. místo

Eleven – Rubena Test Team ve složení David Špás a Jan Berger, vyrazili na další survivalový závod, tentokrát se jednalo o Akademické mistrovství České republiky nazvané Generali survival. Centrum závodu bylo v Poněšicích, což je vesnička u Hluboké nad Vltavou. Jednalo se 24-hodinový outdoorový závod se zajímavou myšlenkou: „sáhnout si na samotné dno vlastních psychických i fyzických sil a ze dna se znovu odrazit, orientovat se v sobě i v mapě, rychle se rozhodovat, vytrvat, komunikovat a soucítit, podepřít a podporovat, vítězem není jeden, ale team! Každý v cíli takové výzvy je vítězem!  A s těmito myšlenkami jsme šli do závodu i my.

Start byl jako u většiny závodu v 22 hodin a začal pozvolným přejezdem na zámek Hluboká nad Vltavou, kde byl ostrý start. První disciplína byl krosový běh po parku, aby se startovní pole trochu natáhlo a mohl začít orientační běh, nebyl však až tak jednoduchý u každé správně nalezené kontroly nás čekala soutěžní úloha a podle ní se běželo na další kontrolu, když odpověď byla špatná, čekal na nás smutný smajlík a muselo se běžet zpět k zadání a zkusit jinou odpověď. Po dokončení tohoto atypického orienťáku nás čekala krátká bajková etapa k lodím, zde jsme museli obě kola naložit do lodi a přejed do depa. Málem jsme se cvakli a kola by skončila na dně Vltavy! Po vyložení kol bylo v depu připraveno pár disciplín. Základ bylo 2000m plavání, ale spojené s lezením, takže obtížnost vylezené cesty nám odečítala plaveckou vzdálenost. Naštěstí se nám podařili vylézt, 4 středně obtížné cesty a tak nám zbylo uplavat pouze 650 m, což nebylo špatné. Ale než nás organizátoři pustili odplavat si tyto bazény, museli jsme si dát ještě plavecký sprint na 50 m, kdybychom nestihli časový limit 1:22, dostali bychom další trestné metry. Nám se to však na 2 sekundy povedlo! A tak jsme se pustili do plavání. Po splnění dostáváme mapu hlavního závodu a tak se rychle pouštím do plánování postupu, abychom posbírali všechny povinné i nepovinné kontroly.

Postup nám začíná cyklistickou etapou až k depu za Hlubokou nad Vltavou, kde přezouváme na kolečkové brusle a pokračujeme podél Vltavy až do parku Stromovka v Českých Budějovicích, zde nás čeká in-line překážková dráha, následuje parkový orientační běh a zpět na bruslích ke kolu. Jedeme přes tři MTBO kontroly k dalšímu stanovišti s úkoly. Organizátoři připravili opět orientační běh tentokrát klasické a přechod slackline, jeden přechod se nám nezadařil a tak dostáváme dvě trestné OB kontroly, tentokrát však bez mapy hezky na paměť. Nelezeno a můžeme vyrazit přes další MTBO kontroly do lomu Holubovské Bašty. Zde nás čeká střelba z koltu, následně cyklo trial na motokrosové trati a poté výběh nad hranu lomu a slanění. Po té opět na kolo, další MTBO kontrola je zakreslená nějak divně dal od cesty, po příjezdu na místo zjišťujeme, že se zase namočíme a musíme doplavat asi 400 m pro další kontrolu. Cestou bereme další 2 MTBO kontroly až dorážíme k Bezdrevu. Opět přezout a zase orientační běh, už nás to psychicky trochu pokládá a děláme pár chyb v mapě a nestíháme limit. Za trest dostáváme plavání, to nám až tolik nevadí, ba naopak nás probere. Následuje sprint na kánoi a vysoké lanové překážky vše v pohodě stíháme a můžeme vyrazit dále. Po pár kilometrech se dostáváme na známe místo depa kolečkových bruslí. Zde pro nás organizátor připravil opět mnoho disciplín! Jako první jdeme na přelanění řeky, následně na jízdu na invalidním vozíku, poté nás čeká eskymák na kajaku, který se nám oběma asi po 2 letech opět povedl na první pokus. Nakonec musíme ještě sjet divokou vodu u umělém kanále, tam se trochu vykoupeme a pokračujeme na kole na poslední stanoviště. Zde nás čekají už méně náročné disciplíny jako střelba z luku a golfové odpaly (zde si poprvé v životě vyzkoušíme golf) poslední přejez do Poněšic. Závěrečná disciplíny asi 5 km po vodě a už dobíháme do cíle!

Za 17:22:00 jsme najeli, naběhali, napádlovali přes 150 km a obsadili tak 2. místo na Akademickém mistrovství ČR dvojic v přírodním víceboji. Celkově jsme dorazili na 6. místě.

  • Závodník:David Špás
  • Závod: Atlas Adventure (6. – 8.6.2014)
  • Celkové umístění: 4. místo
  • Umístění v kategorii: 3. místo

Eleven – Rubena Test Team ve složení David Špás a Jan Svoboda, vyrazil na další survivalový závod. Tentokrát až k Opavě do střediska Davidův Mlýn. Zde se konal 6.-8. června závod Atlas Adventure. Tento závod byl zaměřen především na orientaci, jízdu na kole, běh, lezení na skále a pádlování na vodě. A jak jsme si to užili:

Po příjezdu na místo a prezentaci následuje příprava na závod. Dozvídáme se, že noční etapa bude pouze dvě hodiny a kolo nebudeme potřebovat, pouze běh a dovednosti. Po setmění v čase 22:00 je start! Sprintem vybíháme směrem ke skalám, abychom mohli jako první lézt. Po cca. 2 km rychlého běhu jsme pod skálou. Obléknout do sedacích úvazku a na nohy nasadit lezečky. Oba cestu vylezeme bez větších obtíží, jelikož na další disciplíně je dlouhá čekačka, tak přebíháme na provazový žebřík, který také v pohodě zvládáme, vracíme se k bouldru fronta je sice trochu menší, ale což musíme počkat na stop časy se zde nehraje. Boulder jako jediná dvojce lezeme trochu výše, ale zato velice rychle. Přezout a utíkat zpět po cestě nás čeká ještě vtipná disciplína s míčkem. Následně na louce sít o rozměrech 10×10 tyček a na každé tyčce dvouciferné číslo a musíme počítat různé kombinace, někdo byl chytrý a někdo zase musel být rychlý! Poté jsme skočili na loď a museli dojed do půlky rybníka a přivézt zapálenou svíčku a závěrečná disciplína bylo potápění za chemickým světlem a následné vylovení.

Po noční etapě jsme byli na 3. místě.

Ráno jsme nemohli dospat a tak jsme vstávali před 7, abychom se v klidu nasnídali a promysleli strategii a postup mezi jednotlivými kontrolami! Postup byl opět stylem scorelauf, tedy volné pořadí mezi kontrolami. My jsme začali MTBO, přes tři kontroly jsme dorazili na orientační běh, trochu jsme tápali nad měřítkem mapy, ale po chvíli v pohodě všechny kontroly nalezeny a mohli jsme vyrazit na kole dále. Po cestě jsme brali další 4 nepovinné kontroly, až jsme dorazili k hradu Vikštejn, kde nás čekaly další disciplíny. Slanění a průsíkování, boulder na hradní zdi, těžký krosový běh, orientační pamatovák a luštění šifry. Vše jsme celkem zvládli a mohli vyrazit opět na kolo. Po dlouhém sjezdu dorážíme k dalšímu stanovišti. Zde pro nás organizátor připravil jízdu na kánoi, běh do vrchu, shyby a vis na hrazdě. Dále stoupáme do obce Lhotka, kde je další z nepovinných kontrol a jedeme k břidlicovému dolu Moravice, zde nás čeká prolezení čtyřech štol a následný krosový běh s brodem a lanovou překážkou. Opět na kolo a jedeme směr Černý důl pro kontrolu a rychle zpět k přehradě Kružberk. Zde se rozdělujeme, jeden pádluje pod přehradu, druhý běží na ni. Následuje vzdušné slanění do lodi, poté ještě plavání v 6 stupňové vodě pro další kontrolu. Tím končí vodní aktivity a začínají opět vertikální. Musíme vylézt aspoň dvě cesty na skalách a následně překonat 3 lanové překážky. Rychle zpět na kolo a vyrazit k Davidovu mlýnu kde nás čeká ještě poslední dvě náročné disciplíny cyklo trialová trať a lanové centrum. Stíháme časový limit dojezdu jen tak tak.

V celkovém součtu jsme na kole našlapali 51 km s převýšením 1792 m + 20 krásných disciplín.

Obsadili jsme 4. místo z 55 týmu a v kategorii muži 3. místo.