TRANSALP 2014 ELEVEN-BICYCLECAFE.CZ
Petr Tatíček si s Petrem Guntherem vyrazili do Alp, a to rovnou na legendární Transalp Challenge. Zde jsou postředy Taťuldy:
1. den OBERARMMERGAU-IMST
Oberammergau nás uvítalo na startu příjemnou letní teplotou a za dobré nálady se nám zvedal startovní srdeční tep za doprovodu místních hitovek. Start a úvodní kiláky po rovině byly celkem vyhrocený a sem tam to i lehlo. S Petrem Guntherem startujícím pod hlavičkou ELEVEN-BICYCLECAFE.CZ jsme se snažili držet v popředí, abychom se do ničeho nepřimotali a snažili si vytvořit dobrou pozici na vjezd do singlu podél jezera, kde to zase smrdělo špuntem. Spolu s další českou dvojici z Bicyclecafe.cz jsme najížděli celkem v popředí a mohli si tak i v úvodních kilákách etapy vypomáhat až do nejtěžšího stoupání dne. Pro někoho to byl výšlap na pokraji vyjetí, pro většinu spíše pochod smrti po místní pistě. Na vrchol už jel či šel každý za své a vzájemná pomoc byla více méně vyloučená. Poslední dlouhý sjezd a rovina do Imstu už nic nezměnila na našem celkovém 44.místě. Borec nakonec, byl jednoznačně ostřílený master Tomas Čada, který po těžkém pádu v úvodních kilákách dojel potrhaný a ještě na prasklém rámu do cíle.
2. den IMST- NAUDERS
Teplota kolem 13, silný déšť s dost špatným výhledem na celý den. AVG teplota kolem 10 a minimum okolo 6-7 na 4,5 hoďky našeho výkonu to bylo dost na morál. Někdo po pár km necítil ruce, někdo nohy a někdo zmrzl během dne úplně celý. Kolo a hlavně brzdové desky trpěly stejně jako my. Druhá etapa, tak zamíchala ještě více pořadím a dorazila některé nejslabší kusy z první etapy.
3. den NAUDERS – NATURNS
První stovková-king stage se startem už v 8:00 a zase za deště, ale s poměrně dobrým výhledem nás už tak nemohla rozhodit. Omotaná chodidla potravinářskou folií a návleky proti vodě mě uklidňovaly i za silnějšího deště a zimy. Zhruba v polovině etapy jsme konečně vlétli sjezdem do tepla, sucha a užívali si etapu nejbohatší na singly. Bylo to tam „žrádlo“ krásně jezdivý, žádná divočina, prostě tak, aby to bikera bavilo. Na závěr nás čekalo ještě prudké dlouhé stoupání a cílový nekonečný sjezd do Naturns. Byl to první den, kde mě táhly více ruce ze sjezdů, jak nohy ze stoupání. Etapa nám s Petrem celkem sedla a posunula nás zase o krůček k rychlejším dvojicím.
4. den NATURNS-SARNTAL
Etapu, kterou jsme brali více méně za jednodušší, nás klasicky trochu dostala. Byla to etapa více méně o jednom kopci, který měl, ale více jak 25km. Odměnou byl krásný výhled a tykačka s místníma kravkama, které nás v závěru stoupání povzbuzovaly hlasitým zvoněním. Strašákem celého dne byl poslední technický a pro mě osobně nejhezčí sjezd do Kalternu. Celou etapu jsem se potýkal s nefunkčním lock-outem na vidlici a tak jsem dolétl do cíle dost vyklepanej. Velké díky patří M.Hamanovi z teamu TA:014, který mi dal po etapě lock-out zase dokupy .
5. den SARNTAL-KALTERN
V 9:00 výstřel a vzhůru rovnou do těžkého stoupání s převýšením 1000m, na horizontu nás čekal slalom mezi kravkama a další krásný a technický sjezd do údolí, kde jsme uvařili málem jak brzdy, tak i naše ruce. Následovala rovina údolím a závěrečný berg s úvodními kiláky v asfaltu následovaný, šotkou a zakončený tradičně i singlem. Poté následoval sjezd do cíle, kde jsme si vybrali trochu smůly a „zakufrovali“ cca dobré 3 min. Trochu zklamaní ze zbytečné ztráty, která potkala nutno podotknout i ty nejlepší např. Kristuse s Albanem.
6. den KALTREN-TRENTO
Druhá stovka a poslední těžký den, kde se dalo hodně ztratit nebo hodně nahnat. První km byly zase dost nervózní v balíku po silnici. Já musel řešit ještě problémy v podobě seklého ložiska v pedálu, což v úvodních km není nic příjemného. Etapa byla dost houpavá a podobná více českým profilům a docela nám sedla i přes drobné technické problémy a crash. Odměnou byl zase technický a krásný sjezd do Trenta, který nás posunul na 31.fleka.
7. den TRENTO-RIVA DEL GARDA
Jak se říká „konec dobrý všechno dobré“ až na počasí. Pro všechny Čechy to byla vydařená etapa a to hlavně pro Kristuse s Albenem, kteří k naší české radosti získali zasloužené vytoužené etapové vítěztví! Poslední etapa nás uvítala zase celodenním lijákem a tak warm-up probíhal v kavárně na námku Trenta. Parťák Péťa Gunther zrál každým dnem jak víno a tak jsem věřil i v další posun aspoň do TOP 30 v celkovém rankingu. Etapa byla více méně o prvním kopci na Monte Bondone cca 20 km do kopce, kde jsme si snažili maximálně pomáhat a držet se co nejdéle těch rychlejších. Zbytek etapy byl ve znamení vodních a bahenních radovánek, které známe z MX z ČR. Etapa nám sedla a odměnou bylo nejlepší umístění ze všech etap a především finální posun do top 30 na celkové 28.místo a 22. v hlavní kategorii Manner.
Pro mě osobně to byl jednoznačně nejtěžší a zároveň jeden z nejhezčích závodů co jsem kdy jel. Letošní ročník TRANSALPu posunul pořadatel o „level“ výše krásnými singly a technickými dlouhými sjezdy. V každé etapě si také mohli všichni vyzkoušet měřený úsek v DH sekci a porvat se o trikot největšího „bezmozka“. To samé platilo i v kopcích, kde se každý mohl snažit urvat punťikatý trikot pro nejlepšího vrchaře. Závod jsem jel více méně bez ambic, byl to závod dvojic a ten je vždy o tom slabším. Na druhou stranu, když jsem viděl Petra a jeho snahu, bojovnost a soustředěnost na výkon, tak jsem se mu snažil každý den pomáhat, tam kde to šlo. Myslím, že jsme byla super dvojka, která si sedla a díky tomu jsme i vybojovali i to finální umístění. Všem velké díky, kteří mi pomohli s účastí na tomhle závodě ELEVEN, ATOMBIKE a také samozřejmě Petru Guntherovi a Zbyňkovi Kuglerovi, bez kterého bych se na závod těžko dostal! Byla to pro mě velká škola, velký zážitek, cenná zkušenost a super objemový trénink, který bych horko těžko v našich podmínkách absolvoval. Teď nezbývá nic jiného, než to prodat na naší půdě a potrápit ty rychlejší.
Více info na http://www.bike-transalp.de/de/news.html
