Archív značky pro: zdenek-vobecky

V mém závodním kalendáři byl na předposlední srpnový víkend naplánován finálový závod Světového poháru, který se odehrál ve francouzském alpském středisku Méribel, mimochodem jednoho z míst, kde se bojovalo o olympijské medaile na zimních hrách v  roce 1992.

Vzhledem k tomu, že dějiště závodu je poměrně dost daleko a před tak důležitým závodem preferuji dobré načtení tratě, vyrazil jsem směr Francie již v úterý. Ve středu mě čekalo první seznámení s tratí a s Méribelem vůbec. Obojí považuji za velmi pěkné. Méribel a okolí nabízí nádherná panoramata, spoustu apartmánových domů a velké množství lanovek. Trať potom odpovídající parametry a velkou náročnost, jak po stránce fyzické, tak technické. Při prvním tréninku jsem absolvoval 4 kola na trati ve velmi volném tempu s důrazem a dobrou volbu stop a nastavení kola. Okruh dlouhý necelých 5 km s více jak 200 m převýšením obsahoval mnoho kořenů a kamenů a celý byl přírodní. Nebylo zde nic, co by mi nevyhovovalo. Pouze jediná pasáž, kterou tvořilo lehké stoupání po kamenech a kořenech, ale ta byla de facto nesjízdná, což bylo vidět i u světové špičky, kdy poměr úspěšných a neúspěšných projetí byl tak 1:10. Při čtvrtečním tréninku už na mě čekala i ostrá kola, byl jsem ale příjemně překvapen, když jsem viděl delegáta UCI Simona Burneyho, jak sám trhá pořadatelům pásky a předělává trasování ve výše zmíněné pasáži. Tím se tento úsek stal sjízdným, ale stále, nutno říct, se slušnou náročností. Pátek byl pro mě dnem odpočinku.

10535772_649750568473542_5517471468247872561_o

V sobotu na mě čekalo naladění před závodem a poslední test tratě. Tam už nebylo co vymýšlet a mohl jsem po okruhu jezdit, jak jsem měl natrénováno z předešlých 2 dní. Sobotní podvečer patřil ale i jedné události, která celý světový pohár vlastně zastínila. Na předzávodním meetingu začal Simon Burney slovy ,,we lost a rider”, tak jsem si najednou tak nějak říkal, jestli dobře rozumím. Když potom v další větě řekl, že mladá holandská závodnice, která měla kolizi při kvalifikaci sprintu svým zraněním v nemocnici v Grenoblu podlehla, byl jsem z toho celkem v šoku. Věděl jsem, že právě v kvalifikaci sprintu se někdo zranil a byl transportován do nemocnice, ale nemyslel jsem si, že by to mohlo být zranění s trvalými následky a už vůbec ne, že to bude úraz fatální. Byť jsem tu dívku osobně neznal, je to velice smutná událost a doufám, že se v našem sportu už nikdy s ničím takovým nesetkám.

No a obracíme další stránku v kalendáři a máme neděli, tedy závodní den. Ten probíhá jako kterýkoliv jiný, začíná bohatou snídaní, šálkem espressa, pokračuje krátkou projížďkou na kole, kontrolou materiálu, přípravou občerstvení na závod a porcí rýže – to máme asi 2,5 hodiny do startu. Poté jsem se vydal na závodiště, vzdálené asi 3 km od ubytování. Bohužel moje aktuální mizerné postavení na světovém žebříčku mi dopřálo start z poslední řady, což není zrovna ideální situace, ale jde se bojovat. Samotný závod se pro mě od začátku nevyvíjel zcela zle, podařilo se mi po startu nějaké pozice získat a držet nasazené vysoké tempo. Bohužel ale nemohu být se svým výkonem spokojený, vlastně jsem se celý závod necítil dobře a nebyl schopný podat vysoký výkon. Byl jsem celkově dost rozhozený a udělal i 3 chyby, které mě nestály tolik, ale k dobru rozhodně nepřidaly. Každopádně jsem ale bojoval, co mi tělo dovolilo, ve 4. kole mě ale ve 2. polovině postihla menší krize a místo ještě menšího posunu vpřed jsem se propadl a závod pro mě skončil, protože jeho čelo se neúprosně blížilo. Výsledek určitě není žádná paráda, ale na druhou stranu je třeba říct, že se stále ještě učím a stále ještě co učit mám. Tyto závody jsou sakra těžké, odehrávají se rok od roku v čím dál tím rychlejším tempu. Je krásné, že naše disciplína se neustále vyvíjí a posouvá, ale také je třeba s tím patřičně kalkulovat v přípravě. Kdo to nezkusil, nemá vůbec ponětí oč jde. Přál bych každému, kdo jezdí na biku, aby měl tu příležitost si zkusit objet alespoň jeden okruh. Tím je SP 2014 za námi, ale už teď se těším na příští sezónu a další tyto ničím nenahraditelné a skvělé závody. Za svým slabým výkonem vidím asi mou typickou vlastnost, že než abych se připravil nedostatečně, tak jsem se připravil až příliš moc, což není vždy úplně dobré. Nicméně natrénovanou dřinu budu mít šanci ještě zužitkovat ve zbývajících 2 závodech sezóny.

Zdeněk

Ahoj všichni!

V sobotu jsem startoval na závodě nejvyšší kategorie ve Vallnordu v Andoře. Je to místo, kde jsem si přesně před rokem odbyl svou premiéru ve světovém poháru a zároveň také místo, kde se příští rok bude bojovat o titul mistra světa.

Trať, která je situována na stejném místě, v horní stanici lanovky sektoru Pal ve 2000 mnm., doznala výrazných změn a z větší části byla nová. Z loňska zůstala všechna těžká stoupání a letos přibylo několik nových technických sjezdů v lesních pasážích. Trať je ale úplně celá čistě přírodní, bez jakýchkoli uměle vytvořených skoků, klopenek, překážek atp – je zajímavé, že i tak má velmi slušnou technickou náročnost. Jeden okruh představuje 250 výškových metrů, což v kombinaci s vysokou nadmořskou výškou znamená opravdu tvrdou kombinaci.

10431135_599715836810349_2536148111096162408_o

Na start závodu elitní kategorie, která startovala společně s jezdci do 23 let, se vydalo vstříc pěti okruhům asi 80 jezdců, všichni elitní Španělé, hodně vynikajících Francouzů, ale také Belgičani a jiní. Start a celkově úvodní fáze závodu byla celkem povedená, trať jsem si užíval a do kopců jezdil ve slušném tempu, neustále modro před očima :-). Právě vysoká nadmořská výška byla pro mě asi velkým protivníkem. Chvílemi jsem nevěděl, jestli budu zvracet, nebo jestli se udusím, či snad jestli mi neexplodují stehna. Poslední 2 kola se projevil právě nedostatek kyslíku a v závěru jsem neměl síly na boj o lepší pozice. Do cíle jsem pak dorazil zcela vyčerpaný, jako snad nikdy předtím. Tvrdá trať + solidní konkurence + vysoká nadmořská výška = asi nejtěžší závod, jaký jsem kdy jel.

Celkově jsem obsadil 24. místo. Není pro mě nikterak obdivuhodný výsledek, ale alespoň jsem si připsal pár bodíků do žebříčku UCI a ujistil jsem se, že po zdravotních problémech, které zdevastovaly větší část mé sezóny, si teď konečně mohu závody užívat.

V následujících dnech věnuji vše do přípravy na finálový závod světového poháru, který se koná 24. srpna ve francouzském Méribelu a já už se nemohu dočkat!

P.S.: Pokud někdo chcete navštívit tak trochu netradiční, ale opravdu velmi krásné místo, mohu Andorru jen doporučit. Cesta je tam sice trochu komplikovaná, ale stojí za to vidět přírodní krásy v kombinaci s lidskou pohodou a pořádkem.

Hezký den,

Zdenek

Zdeněk Vobecký se umístil na pěkném 10. místě v elitní kategorii na MČR v Praze a zde jsou jeho dojmy:

Dnes jsem absolvoval mistrovství republiky v Praze. Když jsem si byl trať poprvé prohlédnout ve čtvrtek, chvíli jsem řešil, jestli jsem vůbec přijel na správné místo. Poté, co jsem zjistil, že jsem opravdu správně v dějišti republikového šampionátu, nevěděl jsem, jestli si náhodou nedělají pořadatelé srandu. Na tento závod byla nachystána ryzí cyklokrosová trať, což není opravdu moje silná stránka.

Autorem fotografie je Michal Červený, MTBS.cz

Autorem fotografie je Michal Červený, MTBS.cz

Samotný závod se pro mě od začátku nevyvíjel úplně dobře, neměl jsem dobrý start a na rovinaté a netechnické trati mi trvalo velmi dlouho, než jsem našel svůj rytmus. Ve 2. polovině závodu jsem začal smazávat ztrátu z úvodu, což nakonec znamenalo v cíli 10. místo. 

 

V neděli jsem se postavil poprvé ve své kariéře na start domácího závodu v Novém Městě na Moravě. Na Vysočině jsem byl od čtvrtka a trať měl již najetou z před dvou týdnů, kdy jsem piloval technické pasáže se svým kamarádem sjezdařem Hynkem Hájkem. Během čtvrtka jsem se soustředil na trati zejména na vypilování pasáží, které před dvěma týdny ještě nebyly připravené. V sobotu jsem se pak na trati rozjel do rychla. Bylo fajn, že jsem nemusel čas určený pro trénink věnovat spekulacím, kterou stopu kde vybrat, ale mohl jsem rovnou jezdit. Trať v Novém Městě je opravdu nádherná – jak pro závodníka, tak pro diváka. Vzhledem k tomu, že všechna zajímavá místa jsou nedaleko od sebe a ze jednoho stání je možné vidět více rozdílných částí tratě. Dle mě má takto vypadat závodní XC trať. Úseky jsou těžké, ale ne na hraně, jsou atraktivní a jako jezdec jsem si je prostě užíval. Nutno říct, že až v závodě jsem si uvědomil, jak náročná trať doopravdy je, zejména z fyzického hlediska. Krátká prudká stoupání v kombinaci s technickými pasážemi dají opravdu velmi zabrat.

10004069_546161388826715_3302384807504764682_n

Na start závodu jsem se postavil mezi 160 jezdců s číslem 131 na chvost pole. Doufal jsem, že široké první 2/3 zaváděcího okruhu mi umožní dostat se více do předu. Sice jsem se posunul někam ke 100. místu, ale víc již bohužel ne. Start byl neskutečně rychlý, vzhledem k tomu, že v poslední době mi starty problémy nedělají, musím říct, že takto rychlý start jsem ještě nikdy nezažil. Bohužel v konci zaváděcího okruhu už bylo pro skupinku jezdců, kde jsem v tu dobu byl nemožné jet a nějaký čas jsme bohužel strávili v ucpaných pasážích. Celý závod jsem tedy strávil někde okolo 100. místa. Dělal jsem, co jsem mohl, ale na víc to bohužel nestačilo.

Až neuvěřitelné mi přišlo, jak mi diváci na trati vždy při každém průjezdu fandili ze všech sil. Bylo krásné to vnímat, že když jede český závodník, byť na takovéto pozici, tak má tak obrovskou podporu ze strany publika. Pro mě osobně asi dosud nejhezčí zážitek v životě a velmi si toho vážím! Myslím, že k tomu přispělo i to, v jak pěkně vydesignovaném dresu jezdím a také mé růžové kolo Amulet.

10255568_10202170867574149_3139855127886311154_o

Co říct na závěr? Letošní sezóna se od samého začátku nevyvíjela podle mých představ. Ale tento závod jsem měl konečně pocit, že se vše v dobré obrací. Určitě bych rád sváděl souboje na lepších pozicích, ale nelze vše mít hned. Jsem přesvědčený, že tímto závodem jsem konečně utnul černou sérii letošní sezóny a vše již bude jen a jen lepší. Příští týden budu startovat v německém Albstadtu na dalším pokračování série SP. Tamní trať má delší stoupání, což by mělo více vyhovovat mé současné připravenosti.

1502793_10202170868894182_8045092327305905418_o

Chci tímto poděkovat všem těm, kteří mi tolik fandili v Novém Městě, opravdu si toho moc vážím a doufám, že se vše v dobré sejde a budu si to moci zopakovat i v příští sezóně, samozrejmě ale na výrazně lepších pozicích.

Zdeněk

 

O uplynulém víkendu pokračovala závodní sezóna 2014 dalším závodem, tentokrát celkem nedaleko od domova, konkrétně v rakouském Langenlois, na závodě 1. kategorie UCI. Zdejší závod je naprostou stálicí a jezdí se již téměř tak dlouho, jako já jsem na světě.

Na start jsem se postavil k obhajobě 12. místa z loňského promrzlého závodu. Pro tento rok se ale sešla výrazně silnější konkurence než loni, celkem pak více než 120 jezdců v elitní kategorii. Po solidním startu jsem se v první polovině závodu pohyboval okolo 20. místa, ale pak nastal propad pořadím směrem dolů. Tentokrát jsem na víc neměl, odvedl jsem vše, co jsem uměl, ale na lepší než 35. místo to nestačilo.  Tento výkon je zatím stále daleko za mým očekáváním. Pravděpodobně doplácím na problémy, které provázely mou zimní přípravu na sezónu a už po závodech na Kypru jsem  věděl, že není něco v pořádku. Proto jsem absolvoval sérii několika lékařských vyšetření a  v současné době intenzivně pracuji s celým realizačním týmem na odstranění problému, který mě v současné době výrazně limituje.

969959_10203744545203276_1274560806_n

 

Příští víkend startuji opět na závodě C1, tentokrát v jihotyrolském Nalles. Jsem přesvědčený, že další závod se ponese v duchu neustálého zlepšování. Sezóna je pro mě již v plném proudu, ale nesmím zapomínat na to, že touto dobou jsem vždy teprve začínal. Ty nejzajímavější závody pak přijdou na řadu na přelomu května a června a hlavně v druhé polovině sezóny.

Děkuji všem sponzorům a příznivcům za podporu a věřím, že přinesu více radosti ze svých dalších výsledků.

Zdeněk Vobecký