Soustředění Eleven Run Team Masters, Lago di Garda, Itálie – 14.-18.03.2019

Lago di Garda, Itálie

„Již jsme spolu pohromadě nějaký ten pátek, báječně si rozumíme a trávíme společné chvíle nejenom na závodech, ale i v rámci volného času. Náš Eleven Run Team má zdravého ducha a skvělé lidi, kteří milují běhání. Na podzim roku 2018 jsem se rozhodli a objednali si první společné, krátké 4denní běžecké soustředění u jezera v Itálii – na slavném Lago di Garda. Byl jsem zde s rodinou v srpnu 2018 na dovolené a i Martin Fořt tu znal prostředí, takže jsme se na místě i termínu rychle shodli. Původní záměr bylo plně obsadit firemní auto Mercedes od fy. Eleven, které vděčíme za dlouhodobou podporu našeho týmu. Bohužel se ke konci roku musel oddělit od výpravy Péťa Havelka a tak jsme oslovili skvělého borce a kamaráda, ultrašampiona Romana Košťáka – zase jsme byli čtyři na předem zabookovaný pokoj v Torbole. Čas plynul a všichni jsme se na Gardu moc těšili, zároveň i poctivě trénovali a připravovali na celou jarní sezónu. Bohužel je člověk jen z masa a kostí a kamarádi Martin Fořt s Romanem Košťákem pár dnů před plánovaným odjezdem museli svou účast vzdát a věnovat se svému zdraví. Všechny by nás mrzelo, kdyby kluci museli jet s námi a zároveň nemohli společně běhat a trénovat. Podařil se nám s Romanem Koravským ale husarský kousek (byl to dar z nebes) a oslovili jsme 3 dny před odjezdem kamaráda Pavla Kyselu, skvělého sportovce a šikovného chlapíka, který si během pár minut zařídil všechna „povolení“ a s velikou radostí se připojil k našemu týmu – zase jsme byli tři a už bylo jasné, že nakonec vyrazíme k vytoužené Gardě !

Ve čtvrtek v 6 hodin ráno dle domluvy vyrážíme kombíkem z Jablonce, plni nadšení, očekávání a touhy nadýchat se teplejšího, jarního vzdoušku z Itálie. Cesta probíhala bez problémů, u Mnichova jsme se asi na 30minut zdrželi, ale jinak v 16:30 pohodlně dorazili k jezeru a ubytovali se v nádherném penzionu.

Umístění 400metrů od pláže a blizoučko ke všem běžeckým cestám se toto ubytování od začátku ukázalo jako výborně zvolené (velikánské díky Martinovi Fořtovi, který objednával a byl otcem myšlenky !)

Hned první večer, po vybalení a seznámení se s místním personálem, jsme museli vyběhat rozsezené zadnice a zkrácené končetiny – společný 14km výběh po cestě podél přítoku Fiumine Sarca byla na podvečerní vyklusání ideální. Namlsali jsme se i pohledy na večerní klidné jezero, uklizené pláže a tiché městečko (nebyla sezona :)) Torbole. Lehká večeře a teráska u pokoje byla vyšperkována naražením svijanské 450tky, která se nakonec stala čtvrtým parťákem, který náš tým na Gardě doplnil (ionty hezčím způsobem nedoplníš).

Páteční den začal před sedmou hodinou a to „ochutnávkou“ jezera – malou otužovací kůrou. Vypravil jsem se lehkým klusem k jezeru, prožil 30sekund pocitu zmrzlého muže a vyrazil zpět na snídani. Snídani s velkým S, protože takhle bohatou a pestrou nabídku jsme dlouho nikdo neměli, personál penzionu byl výtečný a tušili jsme, že máme před sebou báječné dny.

Byl veliký problém s nacpaným břichem stihnout se připravit na dopolední běhací fázi a tak se vyrazilo až po poledni. Zvolili jsme směr po severním pobřeží přes městečko Riva s plánem běžet po staré, ve skále zařízlé trailové cestě, směrem k jezeru Ledra. Bohužel hned na začátku cesty bylo oplocení s informací, že cesta se upravuje…takže smůla. Ale nevadí, nad námi byly také cesty, sice si to vyžádalo pár nastoupaných desítek metrů, ale za ty panorámata to rozhodně stálo ! Bylo zřejmé, že na Gardu na pár dnů společně s námi dorazilo i pěkné počasí. Návrat jsme s Pavlem okořenili zchlazením nohou v jezeře, prostě ideální nápad před lehkým obědem. Vzhledem k plánu vyrazit i na odpolední tréninkovou fázi nám Roman připravil japonskou polévku, doplněnou o vločky a kuskus – výtečné ! Odpolední odpočinek a následná tréninková dávka již byla individuální ale kvalitní – všichni jsem se na večerní svijany a relax na pokoji těšili. První plně tréninkový den byl náročný a tak to i večer dopadlo, dvě pivka do každého zahučely, ale to bylo i poslední co si každý z nás pamatoval, než se druhý den ráno na posteli probudil.

Sobotní ráno nás opět přivítal vítr ze severu, který mě však ani tentokrát neodradil k otužování v jezeře před snídaní. Dopolední fáze byla tento den individuální, Roman běží podél severního pobřeží do Riva del Garda, Pavel procházel uličky Torbole a ochutnal místní kavárnu s krásným výhledem na jezero. Já si nakonec vybral trailovou cestu na východní části masivu, který se zvedá od Torbole směrem k Monte Baldo. Biatlonové odpoledne s televizním kanálem ZDF jsme využili na přípravu oběda – japonská polévka s ovesnýma vločkama, kuskusem a nesměl chybět ani šnyt pivka. Naše biatlonistky nám radost neudělaly a tak Pavel vyrazil jako první na svou dávku odpoledních kilometrů. S Romanem jsme vyrazili později, už s čelovkou, na volnější běh po cyklostezce podél přítoku. Byl to krásný jarní podvečer, který pokračoval i do pozdních večerních hodin, kdy jsme opět přibrali „do party“ našeho čtvrtého účastníka zájezdu, vychlazeného a věčně pěnícího Svijana Čtyřistapadesátníka. Byl to večer, kdy nám Pavel ukázal jak se hrají kostky zatímco Mr. Svijan se neustále hlásil o pozornost.

Ani v neděli ráno nás počasí nezklamalo a i když bylo pod mrakem, teplota se šplhala k deseti stupňům. Rituál jsem dodržel a ještě před snídaní rozčeřil klidnou vodu v jezeře – nebyl jsem ve vodě sám, zhruba deset kačen mi drželo místo na pláži. Bohatá snídaně opět nabudila a dodala potřebnou energii – bylo jasné, že neděle bude zase o dvou tréninkových fázích! Pavel vyrazil na západ do kopců a nakonec z toho bylo přes 1400 nastoupaných metrů a 20km, zatímco já s Romanem jsme zvolili méně náročnou ale zajímavou trasu na vrchol masivu Monte Brione (mezi Torbole a Riva del Garda). Odpolední fáze již byla individuální a všichni jsme se těšili na večerní návštěvu místní pizzerie, kterou předem Pavel vybral na jedné ze svých průzkumných cest. To, že nám vycházelo vše podle plánu potvrdil i čtvrtý parťák Svijan, který nám před večeří vydal svoji poslední kapku a navždy se odmlčel – jeho ionty nám celou dobu velmi pomáhaly. Celý poslední večer našeho soustředění jsme zakončili odvetou v kostkách, jenž potvrdila, že v naší kategorii Masters se o vítězství musí vždy bojovat a obhajoba je velmi složitá, ať jde o jakýkoliv druh sportovního klání.

Z neděle na pondělí se přes noc přehnal přes Torbole silný vítr a sníh se ráno objevil i na níže položených místech a kopcích – o to hezčí byly pohledy do kraje a okolních hor. Společným lehkým během ještě před snídaní jsme náš pobyt v Torbole pomalu ukončili, po další výborné snídani sbalili kufry, nakoupili dárky domů a v poledne vyrazili na cestu zpět.

Zpáteční cesta byla klidná a i přes omačkané zadnice a namožené svalstvo, které byly zvyklé za poslední dny na pohyb, jsme dorazili po 22.hodině do našeho Jablonce. Tím jsme ukončili nádherné soustředění, na které budeme všichni dlouho vzpomínat – zdraví vydrželo, formu jsme vyladili a společně zažili spousty legrace a příjemných zážitků.

Romane, Pavle – moc Vám děkuji za společnost a za pět krásně strávených dnů ! Těším se na příště !“

Za ERT,

David

Fotogalerie: https://www.zonerama.com/ELEVENRUNTEAM/Album/5175576

Video: https://www.zonerama.com/ELEVENRUNTEAM/Album/5175562

Foto: Pavel Kysela a ERT

Related Posts

Přidat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

ELEVEN CYCLING TEAM